Původním místem výskytu kakaovníku je tropický deštný prales a povodí Amazonky a Orinoka. V době, kdy Kryštof Kolumbus nevědomky objevil Ameriku, se čokoláda pila na území Mexika a Střední Ameriky. Za původní pěstitele kakaovníku jsou považováni Olmékové, Mayové a Aztékové.

Olmékové žili na pobřeží Mexického zálivu, kde byly pro pěstování kakaovníku příznivé podmínky. I když nemáme žádné písemné dokumenty z této doby, je celkem možné, že slovo kakao bylo odvozeno z Olméckého slova kakawa, které mohlo označovat rostlinu Theobroma cacao.

Mayové rozšířili pěstování do dalších oblastí Střední Ameriky, byli především zemědělci a půda, kterou okupovali, byla velice úrodná. Kakaový bob měl kromě zemědělského významu i význam náboženský.Chápali kakaový bob jako symbol plodnosti a úrody, a proto každý rok obětovali zajatce, kterému bylo vyrváno srdce z těla poté, co vypil pohárek čokolády. Už Mayové s kakaem obchodovali a čokoládu považovali za afrodiziakum.

Také Aztékové považovali čokoládu za afrodiziakum. Původní chuť čokolády byla velice hořká, proto se kakaové boby nejdříve fermentovaly, pražily a drtily. Rozdrcené boby se zahušťovaly kukuřičnou moukou a přidávalo se různé koření jako vanilka a chilli. Tuto pochoutku, kterou nazývali chocolatl, pila pouze vládnoucí vrstva. Aztécký král Montezuma II. dokonce nepil nic jiného, a to pouze ve zlatých pohárcích.

Kakaové boby se také využívaly jako platidlo, platily se jimi daně a žold vojákům, měly vysokou hodnotu a na trhu byly za vše směnitelné. Například za 10 kakaových bobů se dal pořídit králík, za 100 kakaových bobů si mohl plantážník koupit otroka.

Do Evropy přivezl kakaové boby a nápoj chocolatl španělský dobyvatel Hernando Cortés v polovině 16 století, když si podrobil Mexiko.

V Evropě se stal tento čokoládový nápoj velmi oblíbeným a brzy se dostal do vyšších společenských vrstev. Pití čokolády bylo stále populárnější a žádanější. Původní čokoládový nápoj byl hořký, a proto se časem začaly vymýšlet nové postupy na výrobu, také se do něj začal přidávat cukr.

Španělé zakládali plantáže kakaovníku v Mexiku a po celé Střední a Jižní Americe. Zakládali je v oblastech, které měly příznivé podmínky pro pěstování např. v Kolumbii, Venezuele, Ekvádoru a na ostrově Trinidadu. Největším vývozcem se brzy stala Venezuela, která si toto postavení udržela více než 200 let. V polovině 19. století ji ve vedení vystřídal Ekvádor. Pěstování kakaových bobů postupně pronikalo na Africký kontinent a také do Asie.

Dnes se kakaovník pěstuje převážně na menších plantážích, aby se tak zabránilo napadení různými chorobami.

Z pěstitelského hlediska dělíme kakaové boby na dva základní druhy Criollo a Forastero. Criollo je považováno za kvalitnější, avšak za méně odolnější a náročnější na půdu. Criollo je také podstatně dražší. Mezi dnešní pěstitele criolla patří hlavně Venezuela, Madagaskar, Srí Lanca a Indonésie. Forastero se dnes pěstuje hlavně v Brazílii a západní Africe.

Zásadní revoluci ve výrobě čokolády způsobil v roce 1828 Holanďan Conrad van Houten, který oddělil kakaové máslo od kakaového prášku, čímž se stala výroba čokolády levnější a všem společenským vrstvám dostupnější.

 O pár let později, v roce 1847 vznikla první tuhá čokoláda smícháním kakaového másla, kakaového prášku a přidáním cukru.

První mléčná čokoláda byla vyrobena v roce 1875 přidáním kondenzovaného mléka.